Kniha Kazatel: … vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas: Je čas rodit se a čas umírat …
Každý z nás máme určený čas na světě. A dřív nebo později tu bude nerudovská otázka, kam s ním. S nebožtíkem. Ve velmi vzdálené budoucnosti se národ český bude muset zabývat, kam pohřbít tělo bývalého generalissima, vítěze nad Evropskou unií, tatíčka, slunce nejjasnější, vládce nebe i země, světlonoše dona Andreje. I usnesla se jím najmenovaná Rada starších, jež v té době nahradila parlament i senát, že jediné důstojné místo bude v Praze na Vyšehradském hřbitově.
Nádherná bazilika sv. Petra a Pavla, hřbitov ukončený ambitem na severu a zčásti i na západní a východní straně. Na východní straně hřbitova Slavín, hrobka skoro již zaplněna výtečnými syny a dcerami národa českého. Místo zbývá jen na posledních několik uren. Pán a vládce českého světa by se v urně měl tísnit? Najděme jiné řešení, jiné a lepší. Rada starších rozhodla a Křižík, na Slavíně pochován, ustoupil. Stejně to byl jen vynálezce a podnikatel, na dělném lidu si za života kapsu namastil a ještě po něm pojmenovali stanici metra. Sice až v dálném Karlíně, ale podle svědectví očitých svědků i tam je metro. Rakev Křižíkova byla pietně ze Slavínké hrobky vyzvednuta, ostatky spáleny a popel rozsypán symbolicky po celé trase B metra.
Karlu Gottovi byl pohřeb za státní peníze upřen, ale donův bude o to výpravnější. Ještě poslední den před smrtí, již celý sešlý stářím a únavou ze starostí o blaho dělného českého lidu, vzal don Andrej do prstů chilské protokolární pero, darované mu drahým přítelem, Václavem II. Klausem, a podepsal uvolnění všech zbývajících vládních rezerv na zajištění důstojného průběhu svého pohřbu.
Jak podepsal, tak se i stalo. Koněspřeží odvezlo rakev středem plačících zástupů členů a příznivců hnutí ANO. Nikdo nechyběl. Účast povinná nebyla, seznamy se odškrtávaly pouze formálně, stejně jako kdysi účast na prvomájovém průvodu za komunistů. Rakev uložena, smuteční projevy přečteny. Každý ze členů hnutí dostal po předložení průkazu zadarmo pohoštění pro celou rodinu kdekoliv na celém území Velké Prahy. I tato útrata je financována z rozpočtu.
Druhý den jsou návštěvníci hřbitova šokováni. Slavín je prázdný, hrobky otevřené. V celé obrovské mase pískovce zůstává jen několik rakví. Dobře počítáno dvě. Dona Andreje a Marie Pujmanové. Všichni ostatní se v průběhu noci přenesli do vyšehradských sadů. Nikdo nechce trávit věčnost s parvenu.
Jak jsme v tu chvíli zalitovali, že už nikdy neuslyšíme ta dvě slova, které jsme tak často slyšívali mečet ublížených hlasem.
Účelofka!!!
Kampáááň!!!
