Tenhle seriálek jsou to vzpomínky na ostrov, který máme rádi.
Už nadpis je zavádějící – ne příjezd, přílet. Na ostrov se převážně létá a to nejčastěji z Lisabonu. Povolení k přistání dostávají jen piloti speciálně vyškolení na tomhle jediném letišti. Madeira je hornatý ostrov a tak je problém vytvořit rovné místo velké jako parkoviště pro auto. Natož velké jako fotbalové hřiště. Natož velké jako letiště pro dopravní letadla.
Ze začátku na letišti šetřili a udělali ho krátké. Takže letadla měla problém ubrzdit přistání a na konci letiště jim padala ze srázu dolů. To byl důvod k tomu, aby tohle letiště zařadili mezi deset nejnebezpečnějších letišť světa.
Původně mělo 1600 metrů, po tragedii v roce 1977, kdy z konce letiště spadl Boeing 727 a zemřelo 131 lidí, prodloužili přistávací plochu o 200 metrů. (což je asi 5 stop na jednoho mrtvého). To se spolu s rozvojem turistiky zdálo málo, i protože tam nyní přistávají letadla podstatně větší a tak v roce 2000 prodloužili letiště na stávajících necelých 2800 metrů. Stojí částečně i na sloupech vysokých neuvěřitelných 70 metrů a není dobré se při přistání bavit přemýšlením, co by se dělo, kdyby letadlo nedobrzdilo nebo sjelo do boku.
A tak se brzdí i očima i patama. To, co ale nejde odstranit, je boční vítr. Viděl jsem, jak letadlo přistávalo skoro bokem k dráze. Poslední problém je z roku 2014, kdy B737 při přistání trochu poškodil sebe i dráhu. Ale lidé ostrov milují a letiště je v permanenci. V současnosti, pokud jsou problémy se přistává na vedlejším ostrově a asi trajektem zpět na Madeiru.
Na ostrově je jediné pořádné město. Jmenuje se Funchal a je postavené na sjezdovce. Město velikosti Plzně, koncipované do svahu nad přístavem. High society je myšleno doslova. U moře bydlí nemajetní a čím výše, tím víc jsou lidé v balíku. Důvodem bylo i zřetelně se měnící počasí, my to bohužel nezažili. Jezdíme tam na začátku jara, kdy je na ostrově na mikinu. Říká se mu ostrov věčného jara, lze tam čekat déšť stejně jako slunce. Čekejte obojí! Ale zřejmě v létě je klima nahoře příjemnější než u moře. Aby byl dojem sjezdovky umocněn, portugalci vybudovali lanovku vedoucí od středu přístaviště až skoro nahoru, kde nad celým městem svítí kostel Nanebevzetí Panny Marie. Tam je pochovaný poslední český král Karel I, který tu ve vyhnanství po první světové válce i umřel.
Takže první známý člověk, je Karel I. Druhým je bohatý strýc Jany Eyrové, který zde zemřel a odkázal jí jmění, ke kterému se na konci knihy nakonec dostala. Asi to už Karlička Bronteů nemohla snést, jak ji celou knihu trápila a tak ji odměnila. A to nejen penězi, ale i manželem, kterému vzala ruku a zrak. No, co si ta holka mohla víc přát – byla bohatá a měla manžela, který by bez ní nuzně pošel.
Poslední ze slavných, který stojí za zmínku je Cristiano Ronaldo. Ten má na Madeiře hned několik soch. Pojmenovali po něm mezinárodní letiště. Má tam i svůj vlastní hotel a muzeum CR7.
Dobré je správně si vybrat hotel. Doporučuji někde dost blízko přístavu, kde jsou i nástupiště autobusů. Samozřejmě si můžete půjčit i auto, ale spleť ulic, silnic a silniček je tu dovedena k dokonalosti. Není žádný problém se tu ztratit a i jízda s navigací nemusí být zcela „plynulá“. Navíc v autobusech se dá koukat z okna nebo spát. Obojí si jako řidič jen těžko můžete dopřát. Dalším důvodem proč volit hromadnou dopravu je její cena. Auto vyjde na mnohem větší peníze.
A na závěr si nechávám ten největší argument. Skoro vždy se dá cesta vymyslet tak, aby to bylo cestování odněkud někam. Auto má to hnusnou vlastnost, že samo nikam nepřejede a člověk se k němu musí vracet. To autobus vás ráno někam odveze a vy jdete celý den, a pokud máte podnikavou manželku, která to má nastudované, večer se zjevíte v nějaké vesnici, kde na vás už čeká autobus a ten vás odveze zpět.
Během cesty zpět vám ztvrdnou svaly na nohou tak, že se pomalu belháte k hotelu a přemýšlíte, jestli vám cesta na večeři do restaurace za tu námahu stojí.
